Před 50 lety zemřel jeden z nejvlivnějších politických filozofů 20. století Leo Strauss (1899-1973). Jeho odkazem je oživení zájmu o věčné pravdy předmoderních politických filozofů starověku a středověku a zpochybnění falešného historismu, který je běžný mezi pokrokáři - přesvědčení, že všechna měřítka spravedlnosti a práva jsou pouze relativní vzhledem k době a místu, uvedl The European Conservative.

Leo Strauss zdůrazňoval, že bez politické filozofie není možné skutečné pochopení praktické politiky. Moderní rozchod mezi filozofií a politikou zrazuje lidskou přirozenost, která je trvalá a neměnná. Zatímco moderní liberalismus zdůrazňoval snahu o individuální svobodu jako nejvyšší cíl, Strauss chtěl vrátit pozornost lidské dokonalosti a politické ctnosti. Byl tvrdým kritikem pozitivismu, relativismu a historismu, neboť bez transhistorických měřítek a pravd jsou všechny hodnoty subjektivní a hrozí nebezpečí sklouznutí k nihilismu.

Strauss se narodil v Německu v ortodoxní židovské rodině, v roce 1937 emigroval do USA a po tři desetiletí působil jako vědecký pracovník v oblasti politické filozofie na Kolumbijské univerzitě, na New School for Social Research a nakonec na Chicagské univerzitě. Napsal 15 knih, včetně slavných děl Město a člověk, Co je politická filosofie?, Myšlenky o Machiavellim a Přirozené právo a dějiny.

Konference k 50. výročí úmrtí Leo Strausse s názvem Filosofie jako poznání celku se konala 12. října 2023 na Mathias Corvinus Collegium v Budapešti. Hlavní přednášku přednesl Michael Anton, vedoucí pracovník Claremont Institute a bývalý vysoký bezpečnostní úředník Trumpovy administrativy, s názvem Strauss o starých a moderních v myšlenkách o Machiavellim.

Anton, sám zapřísáhlý straussovec, shrnul základní Straussovy myšlenky a zdůraznil, že antikové (zejména Platón a Aristoteles) byli dobří, zatímco modernisté špatní. Zásadní rozchod s antiky nastal na počátku 16. století s Machiavellim, kterého Strauss označil za "učitele zla". Podle Strausse Machiavelli snížil cíl ze snahy o ctnost a politické problémy zredukoval na technické otázky. Strauss se chtěl vrátit k antice, aby ukázal, jak špatní jsou modernisté a že antika v žádném případě není zastaralá.

Andreas Kinneging, profesor filozofie práva na univerzitě v Leidenu, ve své přednášce zhodnotil konzervatismus Lea Strausse. Kinneging řekl, že konzervatismus je opakem progresivismu a Strauss byl opakem progresivisty. Strauss dával přednost antickým racionalistům před věřícími v Boží zjevení. Přestože Strauss neměl protináboženské cítění, nepovažoval se za věřícího. Přesto považoval náboženství za spojence filozofie při hledání pravdy.

Zbigniew Janowski, bývalý profesor na Towson University v americkém Marylandu, přednesl přednášku s názvem "Má ještě smysl číst Leo Strausse?". Janowski zdůraznil "vznešenou lež" rovnosti v moderních demokratických společnostech a to, že Strauss vidí potřebu náboženství jako záruky společenského řádu. Podle Strausse mají filosofové morální povinnost říkat "ušlechtilou lež".

Timothy Burns, profesor politologie na Baylorově univerzitě v Texasu, hovořil o demokracii ve Straussových spisech. Burns vysvětlil, že Strauss věřil, že osvícenství jako celek bylo civilizační silou, jejímž cílem bylo odmítnutí zjevení ve prospěch výhradního spoléhání se na lidský rozum. Strauss považoval Spinozu za prvního filozofa, který byl zároveň demokratem i liberálem, a to byl původ moderního republikanismu.

Celkově konference o Leo Straussovi ukazuje, že jeho myšlenky jsou dodnes aktuální a ovlivňují konzervativní myslitele. Straussovo zaměření na krizi Západu a význam politické filozofie v tomto období činí jeho dílo stále aktuálním.