Beatrix von Storch
Jsem pevně přesvědčena, že Německo potřebuje zásadní reformy. Německo by mělo mít opět příkladný ústavní stát, parlament by měl opět poskytovat prostor pro skutečnou diskusi a účinně kontrolovat vládu. Občané by měli být aktivně zapojeni do důležitých rozhodnutí prostřednictvím referend a plebiscitů, jako je tomu ve Švýcarsku.
Narodila jsem se v roce 1971 v Lübecku. Domov mých rodičů se vyznačoval křesťanskými, občanskými a liberálními hodnotami. Po vyučení bankovním úředníkem v Hamburku jsem studoval práva v Heidelbergu a Lausanne. Specializovala jsem se na právo hospodářské soutěže a antimonopolní právo, jakož i na dědické a rodinné právo. V roce 1998, v posledním roce Kohlovy vlády, jsem ukončil studium první státní zkouškou z práva. Následovala stáž v Postupimi a poté práce právníka v oblasti insolvenčního práva.
Politicky aktivní jsem byla již během studií. Byla jsem rozhořčen tím, jak Kohlova vláda porušovala zákony vůči těm, kteří byli v letech 1945-1949 v SBZ politicky pronásledováni. Proto jsem tehdy spolu s dalšími studenty založil skupinu "Studenti za právní stát". V té době jsme byli obzvláště hrdí na to, že se nám podařilo získat Michaela Gorbačova, aby promluvil na jedné z našich významných akcí.
V roce 1996 jsem absolvovala stáž v americkém Kongresu u kongresmana Lee Hamiltona, který byl členem výboru pro mezinárodní vztahy za demokraty. To mi umožnilo nahlédnout do politického systému USA za Clintonovy vlády. Zatímco v Německu udávaly tón pouze strany, v USA jsem mohla pozorovat, jak silná je tam liberálně-konzervativní základna - zcela normální občané, bez členství ve straně, ale vybavení nárokem a sebevědomím, že se mohou podílet na rozhodování a utváření. To na mě udělalo velký dojem.
Později jsem se vedle své hlavní práce právníka nadále věnovala politice. Nakonec jsem se svým budoucím manželem a dalšími spolubojovníky, mezi nimiž byli i známí novináři z FAZ Karl Feldmeyer a Klaus Peter Krause, založila Občanskou koalici. Byli jsme malá skupina rebelů ze střední třídy, kteří vzali vážně výzvu historika Arnulfa Baringa "občané na barikády" a chtěli ji uvést do praxe.
Spojovala nás víra v hodnoty, jako je svoboda, spravedlnost a rodina, a snaha o přímou demokracii a účast občanů. Vzorem byly strategie liberálně-konzervativních občanských hnutí v USA v době Ronalda Reagana, z nichž později vzešlo hnutí Tea Party. Chtěli jsme přispět k prolomení "reformní slepé uličky" v Německu a k posílení právního státu a demokracie.
Naše aktivity zahrnovaly psaní poslancům zemských parlamentů a Spolkového sněmu, sběr podpisů a organizování občanských aliancí ve volebních obvodech. Intenzivně jsme využívali internet jako nový mocný nástroj k probuzení občanů a k jejich informování o stížnostech. Vyšli jsme také do ulic a organizovali demonstrace. Našich protestů proti záchraně eurozóny a Evropskému mechanismu stability se zúčastnily statisíce občanů.
Podpora tohoto protestního hnutí pak také velmi napomohla vzniku AfD jako nové liberálně-konzervativní síly. Veškerou svou energii jsem věnovala budování naší strany a později jsem byla zvolena do Evropského parlamentu, do federálního výkonného výboru a jako mluvčí berlínské AfD. V Evropském parlamentu jsem se zaměřila na to, abych zpochybnila zavedené strany a donutila je ukázat jejijch pravou tvář. Vedle euro a evropské politiky byla mými hlavními politickými tématy domácí a právní politika. V německém Bundestagu se zaměřuji na domácí a bezpečnostní politiku. Byla jsem členem vyšetřovací komise k útoku na Breitscheidplatz, jsem členem výboru pro vnitro a vnitřní věci, poslancem výboru pro právní záležitosti a ochranu spotřebitelů a místopředsedou parlamentní skupiny AfD ve Spolkovém sněmu.
