V roce 1988 vydali Noam Chomsky a Edward S. Herman mediálně kritickou studii "Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media". Autoři střízlivě odhalují, jak masmédia plní funkci propagandy udržující systém a vytvářející společenský konsenzus.

Vycházejí přitom z díla Waltera Lippmanna, který ve své knize "Veřejné mínění" poprvé popsal "agenda setting", jako je funkce "gatekeeper", a problém zaujatosti médií z hlediska výzkumu zpravodajství.

Aniž bychom zacházeli do podrobností, je třeba zde uvést jednu důležitou věc: Média hlavního proudu neodrážejí skutečné názorové spektrum. Spíše vymezují názorové spektrum. To znamená: vlastník (nositel média), zdroje příjmů (např. reklama), zdroje zpráv, reakce konzumentů a konečně ideologické či antiideologické pozadí určují rámec.

V Německu je tento rámec obvykle "dvojrozměrný" (pravolevý), i když skutečná názorová různorodost může jít "trojrozměrně" všemi směry. "Gatekeepers" určují, co ještě spadá do rozsahu toho, co se smí říkat, a co už ne. Názory mimo toto spektrum jsou marginalizovány, umlčovány nebo diskreditovány, v horším případě dokonce kriminalizovány (alespoň verbálně).

Typické pro německou mediální krajinu poslední doby: Další formou omezování názorové rozmanitosti je pevné spojování všech názorů mimo úzce vymezené spektrum s negativními přívlastky ("konspirační teoretik", "pravicový populista", "alt-levice" a "neo-pravice", "reakcionář" atd.). Opakováním atributových přívlastků u určitých názorů se nakonec vytvářejí ustálené asociace. Tím se u novinářů vytváří autocenzura, aby museli provádět hodnocení názorů.

Čím více se mainstreamová média chovají jednostranně jako stroj na konsensus a vylučují alternativní názory, tím více se formují "kontramédia".

To, co zcela padá pod stůl a co dnes naléhavě chybí, je bezhodnotová reprodukce odlišných názorů. To je vidět na příkladu zpravodajství o korunové politice. Již není možné bezhodnotově konfrontovat různé názory, pohledy, informace a požadavky a vést tak otevřenou debatu. Místo toho mainstreamová média vytvářejí tak úzký názorový korzet, že se vedle nich alternativní názory jeví jako radikální.

Toto mainstreamové zpravodajství s úzkým spektrem názorů lze prolomit pouze tehdy, pokud alternativní média vytvoří protipól. To je pak mainstreamovými médii hanobeno jako "fake news" a "dezinformace". Ale mainstreamová média si za to mohou jen sama: čím více fungují jednostranně jako stroj na konsenzus a vylučují alternativní názory, tím více se formují "protimédia". To se projevilo i v USA: Čím více "New York Times" agitovaly proti tehdejšímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, tím více se "FOX News" stavěly na stranu prezidenta. Německá média se rychle postavila za názorové okénko "New York Times" a vykreslila "FOX News" jako neseriózní.

Závěr pro čtenáře: Dokud mainstreamová média zcela neodrážejí skutečné názorové a informační spektrum, pomáhá pouze konzultovat různá média a vzájemně je porovnávat, aby si pak člověk mohl udělat vlastní obrázek o situaci.