Čínská komunistická strana před lety vyhodila návnadu a nyní na ni nabaluje úlovek. Čínská lidová republika vyplňuje vakuum vlivu, které po sobě zanechal Západ po svém útěku. Čínský tisk již několik týdnů oslavuje porážku Západu ve Střední Asii.

Zatímco z USA a Německa bylo ještě dlouho slyšet tóny, že Tálibán má k vítězství nad hlavním městem Kábulem ještě daleko, Čína už dávno přijala delegaci Tálibánu v Pekingu a jednala o době po jeho vítězství.

Tálibán hledá spojence a aliance pro obnovu země. Z ekonomického hlediska je Čína jediným státem, který může zemi v Hindúkuši obnovit, aniž by byl závislý na vojenských akcích. Jediné, co potřebuje, je funkční dopravní spojení s čínskou západní provincií Sin-ťiang a záruka nového afghánského vedení, že odmítne jakoukoli podporu turkicky mluvícím muslimským Ujgurům v Sin-ťiangu.

Nová geopolitická situace ve Střední Asii nabízí Číně několik důležitých výhod:

Zaprvé, po stažení západních vojsk z Afghánistánu již ve Střední Asii není přítomna žádná významná západní vojenská síla. To znamená, že od Kazachstánu po Kyrgyzstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Tádžikistán a také Írán, Pákistán a nově také Afghánistán má Čína volný prostor pro realizaci svých plánů na Hedvábné stezce.

Za druhé, Afghánistán má důležité suroviny, které jsou významné pro technologické cíle Číny. Čína chce být v příštích letech lídrem v důležitých technologiích budoucnosti. V Afghánistánu čekají na těžbu suroviny, jako je kobalt, měď a vzácné zeminy, například lithium. Tyto suroviny jsou důležité pro rozšíření globální elektromobility. Američané odhadují hodnotu nerostných zdrojů na přibližně jeden bilion amerických dolarů.

Za třetí, Američané nemohou vybudovat a udržovat ropovody pro přepravu ropy ze Střední Asie do přístavů u Indického oceánu. Čína má nyní volnou ruku při využívání ropných zdrojů ve Střední Asii (zejména v Kaspické pánvi). Čínská rozvojová pomoc je pro všechny země v regionu více než vítaná.

Za čtvrté, Čína již má velký vliv v Íránu a Pákistánu i v zemích Střední Asie. Jedná se především o investice a přítomnost obchodních podniků. Írán byl Západem izolován, Čína uzavřela mezeru v dodávkách a již má zemi ekonomicky ve svých rukou. Totéž se velmi pravděpodobně stane i v případě Afghánistánu.