Christenschutz: Pane von Storchu, nemělo by být žádným tajemstvím, že většina církví sleduje levicový politický kurz. Vy však vidíte nový vývoj. O co se jedná?

Sven von Storch: Každý kriticky myslící člověk, který pozorně naslouchá bohoslužbám, si všiml, že evangelium je z kazatelny stále hlásáno povrchně. Mezitím se však stalo normální, že se slova Páně mísí s politickými postoji a požadavky, které méně připomínají bohoslužbu a více připomínají konference SPD a strany Zelených. Církev místo křesťanství hlásá ideologii probuzení a marxismus. Tato stranická kázání se stala v bohoslužebných místech skutečnou pandemií. To však není nic nového.

Novinkou je zcela naivní a nekritický přístup duchovních nejen k levici, ale i k extrémní levici a snaha spojit poselství spásy s marxistickou teorií. František se k tomu vyjadřuje ze všech nejotevřeněji. Otevřeně a bez ostychu hovořil o údajné duchovní spřízněnosti mezi křesťany a radikálními levičáky. Křesťané, socialisté, komunisté a marxisté, řekl František v Římě, mají společné poslání. Všichni totiž usilovali o "lepší, bratrskou budoucnost".

Christenschutz: Křesťanství odmítalo otroctví. Karel Marx a Friedrich Engels věnovali svůj komunistický manifest osvobození chudých a vykořisťovaných. Nevidíte něco společného?

Sven von Storch: Jen velmi povrchně. Obrovský rozdíl mezi křesťanstvím a marxismem, který je bude navždy rozdělovat, spočívá ve zcela opačném pojetí svobody. Bůh slibuje lidem nejen materiální svobodu, ale především duchovní svobodu, která směřuje až za smrt. V křesťanství je člověk chápán jako jedinec, který by měl konat dobro, ale který se také může rozhodnout hřešit. To je velký kulturní úspěch křesťanství, který nakonec vedl k epoše osvícenství, k převratným inovacím díky ideálu odpovědného jedince.

Naproti tomu svoboda pro levici představuje omezenou seberealizaci jednotlivce v rámci kolektivu, jehož podmínky musí tento jednotlivec nejen přijmout, ale také zcela internalizovat. Komunismus v podstatě prostřednictvím věčného třídního boje nastoluje přesně to, proti čemu údajně bojuje: tyranii údajně čistých, vyvolených nad většinou. Proto tito čistí nesměli tolerovat žádné odpůrce, zřizovali gulagy a trestanecké tábory, nařizovali masové střílení a ukázkové procesy a nechávali miliony lidí umírat v bídě a hladomoru, k nimž pravidelně dochází, když je levicová státní moc přesvědčena, že může sama řídit trh.

Christenschutz: Odkud pramení obdiv církve ke komunistickým myšlenkám?

Sven von Storch: Jednak proto, že má dnes ve vlastních řadách příliš mnoho lidí s rozhodně levicovými názory. To by samo o sobě nebylo špatné, kdyby to většina teologicky a historicky vzdělaných laiků, pastorů, biskupů a superintendentů dokázala korigovat.

Ale historické povědomí některých duchovních má dnes stejně prázdných míst jako povědomí našich nekompetentních politických pracovníků. 

Vzpomeňme na nemilosrdné pronásledování kněží v Československu v minulém století. Vzpomeňme na komunistické hrůzovládné režimy od Stalina po Mao Ce-tunga a jejich brutální pronásledování křesťanů. Vzpomeňme na křesťany v dnešní Číně. Po 40 letech socialismu bylo křesťanství ve východním Německu fakticky rozprášeno.

A pak tu dnes máme lidi, jako je hamburský pastor Goetz-Schuirmann, který pořádá tematickou bohoslužbu k narozeninám Rosy Luxemburgové. Nebo lidé v EKD spěchají na Mezinárodní den žen, kdy farnosti vesele oslavují osvobození žen, aniž by si uvědomovaly, že to znamená osvobození matky od dítěte za účelem jejího začlenění do socialistické výroby - což je původní program komunistů. Jak se mohou duchovní dobrovolně vrhnout do náruče svých bývalých katů?

Christenschutz: Co mohou lidé dělat proti nebezpečí, které představuje církev, jejíž funkcionáři se otevřeně angažují ve stranické politice a již se odklánějí ke krajní levici?

Sven von Storch: Odpor začíná v malém měřítku, u každého jednotlivce. Společně musíme křesťany varovat a dát jim pocítit, co se připravuje. Protože za krásnými slovy o "bratrství", "rovnosti" a "solidaritě", která se dnes vznášejí v mnoha církevních sálech a farních centrech, se skrývá hořká realita vyvlastňování, nuceného komunistického hospodářství, zbavování práv a vyvlastňování.

Pozorně naslouchejte, když faráři a biskupové kážou o "odříkání", o tom, že "méně je více", o "globálním odbourávání" apod. Tenor není daleko od hesla WEF "Nebudete nic vlastnit a budete šťastní!". Křesťané jsou prostřednictvím svých vlastních pastýřů zapřísaháni k dobrovolnému odříkání, rozpadu rodiny a ztrátě majetku - nikoli pro Boha a víru, ale v souladu se Schwabovou Agendou 2030 globalistů.

Ve skluzu církví vedeného boje za klima a uprchlíky se rýsují hrůzy komunismu. Nejnaléhavějším úkolem nás křesťanů nyní musí být důsledně na to upozorňovat, a tak to zastavit.