Ještě v 60. letech 20. století byly státy jako Kuvajt, Bahrajn, Katar a Spojené arabské emiráty (kam patří Dubaj a Abú Zabí) nevýznamnými pouštními oblastmi v Perském zálivu s několika beduíny a několika rybářskými vesnicemi. V Kuvajtu již tekla ropa, ale v ostatních oblastech boom teprve začínal. Města a městečka v Zálivu byla malá, vypadala opuštěně a zanedbaně.

Za posledních 50 let se situace dramaticky změnila. Města jako katarské Dauhá, Kuvajt City a zejména Dubaj a Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech září "panoramaty" jako Las Vegas nebo Singapur. V Dubaji se nachází Burdž Chalífa, v současnosti nejvyšší budova světa.

Státy Perského zálivu vděčí za své okázalé bohatství ropě a zemnímu plynu. Bez těchto surovin by nebylo prakticky nic. Obyvatelé malých států Perského zálivu by byli zoufale chudí. Beduíni by byli závislí na chovu velbloudů, rybáři na rybolovu a potápění s perlami. Stejně jako před tisíci lety. Ropné a plynové vrty vše změnily. Díky černému zlatu vznikl z ničeho pohádkový svět jako z 1001 noci.

Největší starostí států Perského zálivu je myšlenka na dobu po ropě. Jejich sen: města jako Dubaj se mají stát mezinárodními centry obchodu, metropolemi služeb jako Singapur nebo Hongkong. Tento sen se však pravděpodobně nikdy nesplní. Singapur a Hongkong byly vybudovány z ničeho díky obrovské píli jejich obyvatel. Od počátku tam nebyly žádné suroviny. Existovala pouze neúnavná práce obyvatel a geografická poloha jako obchodního centra.

V Dubaji, Abú Dhabí nebo Dauhá se však tato neúnavná práce nachází především mezi gastarbeitery. Velké metropole v Perském zálivu vybudovali v potu tváře gastarbeiteři z Pákistánu, Indie, Bangladéše, Filipín a Egypta. Odborníci a inženýři byli přivezeni z Evropy, Ameriky a východní Asie. Pokud gastarbeiteři a cizinci zmizí, nebude v Zálivu fungovat nic. Pak se vše zastaví, od stavenišť až po zdravotnický systém.

A tak jsou města v Zálivu postavena dvojnásob na písku. Megalomanie financovaná černým zlatem.

Existují v historii nějaké podobné příklady?

Ještě v 60. letech 20. století byly státy jako Kuvajt, Bahrajn, Katar a Spojené arabské emiráty (kam patří Dubaj a Abú Zabí) nevýznamnými pouštními oblastmi v Perském zálivu s několika beduíny a několika rybářskými vesnicemi. V Kuvajtu již tekla ropa, ale v ostatních oblastech boom teprve začínal. Města a městečka v Zálivu byla malá, vypadala opuštěně a zanedbaně.

Za posledních 50 let se situace dramaticky změnila. Města jako katarské Dauhá, Kuvajt City a zejména Dubaj a Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech září "panoramaty" jako Las Vegas nebo Singapur. V Dubaji se nachází Burdž Chalífa, v současnosti nejvyšší budova světa.

Státy Perského zálivu vděčí za své okázalé bohatství ropě a zemnímu plynu. Bez těchto surovin by nebylo prakticky nic. Obyvatelé malých států Perského zálivu by byli zoufale chudí. Beduíni by byli závislí na chovu velbloudů, rybáři na rybolovu a potápění s perlami. Stejně jako před tisíci lety. Ropné a plynové vrty vše změnily. Díky černému zlatu vznikl z ničeho pohádkový svět jako z 1001 noci.

Největší starostí států Perského zálivu je myšlenka na dobu po ropě. Jejich sen: města jako Dubaj se mají stát mezinárodními centry obchodu, metropolemi služeb jako Singapur nebo Hongkong. Tento sen se však pravděpodobně nikdy nesplní. Singapur a Hongkong byly vybudovány z ničeho díky obrovské píli jejich obyvatel. Od počátku tam nebyly žádné suroviny. Existovala pouze neúnavná práce obyvatel a geografická poloha jako obchodního centra.

V Dubaji, Abú Dhabí nebo Dauhá se však tato neúnavná práce nachází především mezi gastarbeitery. Velké metropole v Perském zálivu vybudovali v potu tváře gastarbeiteři z Pákistánu, Indie, Bangladéše, Filipín a Egypta. Odborníci a inženýři byli přivezeni z Evropy, Ameriky a východní Asie. Pokud gastarbeiteři a cizinci zmizí, nebude v Zálivu fungovat nic. Pak se vše zastaví, od stavenišť až po zdravotnický systém.

A tak jsou města v Zálivu postavena dvojnásob na písku. Megalomanie financovaná černým zlatem.

Existují v historii nějaké podobné příklady?

Petra byla starověkou Dubají

Ano, z arabského starověku. Petra, hlavní město Nabatejců v dnešním Jordánsku, je jedním z takových příkladů. Nabatejci byli vlastně původně také beduíni. Když se však Římská říše začala upevňovat jako velmoc Středomoří a obchod pod záštitou Pax Romana vzkvétal, Nabatejci těžili ze své dlouhé polohy v obchodním centru. Přes jejich území totiž procházely všechny karavany na kadidlové cestě vedoucí z Jemenu do Středomoří.

Kadidlo a myrha pocházely z jižní Arábie a byly nepostradatelné pro kulty bohů v celé Římské říši. S kadidlem a myrhou se obchodovalo jako se zlatem.

A tak Nabatejci během krátké doby nesmírně zbohatli. Mnoho beduínů se usadilo v obchodních centrech a nechalo si postavit velkolepé budovy. O náhlém zbohatnutí svědčí velké památky skalního města Petra, stejně jako dnes ropní šejkové v Perském zálivu. Dnes, stejně jako tehdy, bylo třeba bohatství okamžitě přeměnit v reprezentativní stavby.

Pak to ale šlo rychle z kopce. Poptávka po kadidle a myrhách klesala. Část se dovážela na lodích přímo z Jemenu do Egypta přes Rudé moře. Nejdůležitější zdroj příjmů vyschl, zejména poté, co Římané v roce 106 n. l. sami zorganizovali obchod. Po strašlivém zemětřesení v roce 363 n. l. byly části města opuštěny. Zůstal jen zbytek obyvatelstva. Zlatý věk Petry skončil.

Petra připomíná města jako Dubaj, Abú Dhabí, Dauhá nebo Kuvajt City. Bohatství může rychle odvát písek.

Ano, z arabského starověku. Petra, hlavní město Nabatejců v dnešním Jordánsku, je jedním z takových příkladů. Nabatejci byli vlastně původně také beduíni. Když se však Římská říše začala upevňovat jako velmoc Středomoří a obchod pod záštitou Pax Romana vzkvétal, Nabatejci těžili ze své dlouhé polohy v obchodním centru. Přes jejich území totiž procházely všechny karavany na kadidlové cestě vedoucí z Jemenu do Středomoří.

Kadidlo a myrha pocházely z jižní Arábie a byly nepostradatelné pro kulty bohů v celé Římské říši. S kadidlem a myrhou se obchodovalo jako se zlatem.

A tak Nabatejci během krátké doby nesmírně zbohatli. Mnoho beduínů se usadilo v obchodních centrech a nechalo si postavit velkolepé budovy. O náhlém zbohatnutí svědčí velké památky skalního města Petra, stejně jako dnes ropní šejkové v Perském zálivu. Dnes, stejně jako tehdy, bylo třeba bohatství okamžitě přeměnit v reprezentativní stavby.

Pak to ale šlo rychle z kopce. Poptávka po kadidle a myrhách klesala. Část se dovážela na lodích přímo z Jemenu do Egypta přes Rudé moře. Nejdůležitější zdroj příjmů vyschl, zejména poté, co Římané v roce 106 n. l. sami zorganizovali obchod. Po strašlivém zemětřesení v roce 363 n. l. byly části města opuštěny. Zůstal jen zbytek obyvatelstva. Zlatý věk Petry skončil.

Petra připomíná města jako Dubaj, Abú Dhabí, Dauhá nebo Kuvajt City. Bohatství může rychle odvát písek.